Dramaterapie se řadí mezi takzvané „expresivní terapie“, tedy mezi terapie využívající uměleckých prostředků. Konkrétně divadelních a dramatických. Mezi tyto prostředky můžeme zařadit improvizaci, mimická a řečová cvičení, dramatickou hru, hru v roli, mýty a příběhy, práce s textem, líčení, masky, loutkovou a maňáskovou hru, pohyb, pantomimu. Někteří terapeuti využívají také prvky arteterapie a muzikoterapie.

V dramaterapii převládají skupinové aktivity a je kladen důraz na skupinovou dynamiku.

Mezi cíle dramaterapie patří - rozvoj empatie, fantazie a kreativity, rozvíjení sebedůvěry, vytváření pocitu zodpovědnosti, integrace osobnosti. Mezi dílčí cíle řadíme získání schopnosti uvolnit se, zvládnutí kontroly svých emocí, změna nekonstruktivního chování, rozšíření repertoáru rolí pro život, rozvoj představivosti a koncentrace, posílení sebedůvěry, získání schopnosti poznat a přijmout svoje omezení a možnosti.

Dramaterapie patří v zahraničí mezi hojně využívané metody práce, jednak s lidmi s postižením, ale i s intaktní populací. V České republice se v poslední době začíná využívat dramaterapeutické intervence například v psychiatrických léčebnách, v domovech pro seniory, v DOZP (domovech pro osoby se zdravotním postižením), pobytových i nepobytových sociálních službách, ale i v rámci rozvoje koheze pracovních a terapeutických skupin.