Malý princ

Vypravěč ve dvaceti sedmi krátkých kapitolách seznamuje čtenáře s příběhem Malého prince. Vypravěč (samotný Antoine de Saint-Exupéry) uvízne v poušti a snaží se opravit svůj letoun, když se náhle objeví Malý princ. Prosí vypravěče, aby mu nakreslil beránka. Vypravěč, který neví, jak jej nakreslit, nakreslí hroznýše se slonem uvnitř žaludku, kresbu, kterou považovali dospělí za klobouk.

„Ale ne“ říká princ. „Já nechci hroznýše se slonem uvnitř! Já chci beránka…“ Vypravěč nakreslí beránka, ale kresby se Malému princi nelíbí. Nakonec vypravěč nakreslí bednu, ve které je beránek. Malý princ, který vidí beránka v bedně, tak, jak vidí slona v hroznýši, říká „To je perfektní.“

Vypravěč hovoří o asteroidu, domovu malého prince. Malý princ žije na planetce B612 o velikosti domu. Tráví svůj den péčí o ni, vytrhává baobaby, které tam neustále zakořeňují. Stromy by proměnily planetku v prach, kdyby je někdo nevytrhal. Malý princ si zamiluje růžičku, a ta, zdá se, jeho cit opětuje, protože ho nechá odejít a to je projevem čisté lásky. Na planetce jsou také tři sopky (dvě činné a jedna vyhaslá). Malý princ opouští svůj domov, aby viděl vesmír, při své cestě navštíví šest dalších planetek (číslovaných od 325 do 330), každá obývaná jiným dospělým.

Král, který vládne celému vesmíru, káže hvězdám činit to, co dělají i bez něj. Každý člověk je jeho poddaný a musí ho poslouchat, neboť jsou jeho rozkazy rozumné. Když se Malý princ rozhodne odejít, jmenuje ho král svým vyslancem.

Domýšlivec, který chce být obdivován všemi, ale žije na své planetce sám. Neslyší nic, co není projevem obdivu.

Pijan, který pije, aby zapomněl, že se stydí, že pije.

Byznysmen, který je neustále zaneprázdněný počítáním hvězd, o kterých si myslí, že jsou jeho. Přeje si je použít, aby mohl koupit více hvězd.

Lampář, který žije na planetce, kde se den a noc střídají jednou za minutu. Před nějakou dobou mu bylo nařízeno rozsvěcet lampu v noci a zhasínat ji ráno. V té době se těleso otáčelo rozumnou rychlostí a lampář měl čas na odpočinek. Poté se ale rychlost otáčení zvýšila. Lampář chtěl zůstat věrný příkazu, a tak rozžíná a zhasíná lampu každou minutu, bez odpočinku.

Zeměpisec, který tráví všechen svůj čas tvorbou map, ale nikdy neopouští svůj stůl k dalším objevům.

Když se princ objeví na Zemi, potkává lišku. Liška mu říká, že zatím on je pro ni jen jedním z mnoha chlapců, a ona je pro něj jen jednou z mnoha lišek, ale pokud se spřátelí, tak pro ni bude jen jedním Malým princem a ona pro něj jen jedinou liškou. Tak si princ ochočil lišku. Prince velmi zarmoutí, když na Zemi objeví záhon plný růží, které jsou všechny stejné jako ta jeho – liška mu však říká, že protože do růže, kterou má na své planetě, vložil svoji lásku a své city, tak je pro něj tou jedinou růží na světě. Nakonec se musí princ s liškou rozloučit. Setkává se s výhybkářem - lidé jen spěchají a nemají čas na nic, jen děti dokážou vnímat všechno kolem sebe. Také se setká s člověkem, který prodává pilulky proti žízní, což vůbec nechápe. Mezitím na poušti dochází voda, a tak se pilot s princem vydávají hledat studnu, kterou nakonec opravdu nalézají. Zatímco pilot nese vodu k letadlu princ zůstává u studny. 2.den ráno pilot nachází prince, jak si povídá s hadem – je tomu přesně rok, co přistál na zemi a touží se vrátit na B612, ale nemůže si vzít své tělo. Požaduje ještě náhubek pro svého beránka, pak ho had uštkne a princ umírá. V noci pilot pozoruje hvězdy, u každé může být planetka kde teď asi je Malý princ. Ještě ho napadá že k náhubku nedokreslil vodítko, a tak je vlastně k ničemu.

6.9.2021 Hroznýš

O princezně pampelišce

V jedné malé vesničce, kde lišky dávají dobrou noc a jitřenka, vychází s kohoutím kokrháním, žije krásná panna Pampeliška.

Říká se jí tak proto, že tuze ráda plete pampeliškové věnečky. Za tou vesničkou, jen malý kousíček od lesa, je velká louka a na té louce rostou spousty a spousty nádherných kytiček. Kromě nich, také krásné, žluté pampelišky.

Jednou, když Pampeliška opět seděla v trávě na paloučku a pletla už asi desátý věneček, projížděl okolo lesa princ Jan, se svojí družinou.

„Copak to tady děláš, děvče?“ Zeptal se odměřeně.

„Pletu pampeliškové věnečky.“ Odpověděla dívka a její tvářička zrudla, jak moc se před princem styděla..........